19.09.2009 - Eva Chourová
21.století našich dětí – počítače, mobily, drahé hračky a
oblečení, blahobyt, rodina, pokojíček, klid, bezpečí……21.století
například několik tisíc kilometrů na jihovýchod – bez rodičů, na
nádraží nebo mezi odpadky, hlad, strach, úzkost a vážné, smutné dětské
oči…..INDIE.
Je dobře, že naše děti mají všechno.Jsou šťastné. Jsou? Mají
všechno. Chtějí ale ještě víc a lepší. Žijí simulovaný život na
obrazovce televize nebo počítače. A co reálný život? Hodnoty, vztahy
v rodině, ve škole, s kamarády, vztah k věcem…..co jejich pocity? Jak
se mají, co je trápí – víme to? My dospělí nemáme na nic čas, už ani
na sebe navzájem, večer jsme unavení a jsme rádi, když je chvíli klid a
možnost nabrat energii do dalšího dne. A tak ty dny ubíhají, čas letí,
děti rostou….
Vzdělání a výchova v dnešní době globalizace nemůže být omezená
jen na místní poměry. Děti jsou zvídavé a je dobře je v zájmu o svět
podpořit. V rámci našeho školního vzdělávacího programu a jeho výchovy
k myšlení v evropských a globálních souvislostech i multikulturní
výchovy jsem navázala se souhlasem Šrí Brahmama, prezidenta a zakladatele
ašramu Ramany Maharišiho spolupráci s Domovem a školou pro sirotky
v Tadpatri v jižní Indii ve státě Andhra Pradesh. Domov je pro sirotky,
kteří žili v neuvěřitelných podmínkách a díky adopci na dálku
(sponzorování – každé dítě má svého sponzora) můžou mít slušný
život. Z peněz, které jim lidé posílají, je dítěti hrazeno ubytování,
strava, oblečení, hygienické potřeby, školní uniforma, učebnice, školní
pomůcky, hračky, základní zdravotní péče (i preventivní) a další
potřeby dítěte a příspěvek na plat učitelky a vychovatelky.
S dětmi jsme využili výhody internetu a do jejich školy jsme se
společně podívali (www.zmenmujosud.cz). Porovnali jsme, co
máme společné a co je úplně jiné než u nás doma. Děti mě velmi
příjemně překvapily svojí reakcí, těší se, až jim napíší dopis,
samozřejmě v angličtině, nakreslí obrázky a pošlou případně hračku,
se kterou si již nehrají a někomu jinému udělá radost. Vedly docela
zajímavou debatu a přišly na to, že se vlastně mají velmi dobře, že jim
nic nechybí. A divily se, že indické děti vypadají spokojeně a
šťastně. Věřím, že tato spolupráce obohatí obě strany a naše děti si
ponesou do života i úžasný pocit z toho někomu pomoct a udělat mu
radost.
Také mám v Tadpatri dítě. A je určitě ještě hodně lidí, kteří
si myslí, že když přidají svou kapku do oceánu, může to mít smysl.