19.09.2009 - Eva Chourová

21.století našich dětí – počítače, mobily, drahé hračky a oblečení, blahobyt, rodina, pokojíček, klid, bezpečí……21.století například několik tisíc kilometrů na jihovýchod – bez rodičů, na nádraží nebo mezi odpadky, hlad, strach, úzkost a vážné, smutné dětské oči…..INDIE.

Je dobře, že naše děti mají všechno.Jsou šťastné. Jsou? Mají všechno. Chtějí ale ještě víc a lepší. Žijí simulovaný život na obrazovce televize nebo počítače. A co reálný život? Hodnoty, vztahy v rodině, ve škole, s kamarády, vztah k věcem…..co jejich pocity? Jak se mají, co je trápí – víme to? My dospělí nemáme na nic čas, už ani na sebe navzájem, večer jsme unavení a jsme rádi, když je chvíli klid a možnost nabrat energii do dalšího dne. A tak ty dny ubíhají, čas letí, děti rostou….

Vzdělání a výchova v dnešní době globalizace nemůže být omezená jen na místní poměry. Děti jsou zvídavé a je dobře je v zájmu o svět podpořit. V rámci našeho školního vzdělávacího programu a jeho výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech i multikulturní výchovy jsem navázala se souhlasem Šrí Brahmama, prezidenta a zakladatele ašramu Ramany Maharišiho spolupráci s Domovem a školou pro sirotky v Tadpatri v jižní Indii ve státě Andhra Pradesh. Domov je pro sirotky, kteří žili v neuvěřitelných podmínkách a díky adopci na dálku (sponzorování – každé dítě má svého sponzora) můžou mít slušný život. Z peněz, které jim lidé posílají, je dítěti hrazeno ubytování, strava, oblečení, hygienické potřeby, školní uniforma, učebnice, školní pomůcky, hračky, základní zdravotní péče (i preventivní) a další potřeby dítěte a příspěvek na plat učitelky a vychovatelky.

S dětmi jsme využili výhody internetu a do jejich školy jsme se společně podívali (www.zmenmujo­sud.cz). Porovnali jsme, co máme společné a co je úplně jiné než u nás doma. Děti mě velmi příjemně překvapily svojí reakcí, těší se, až jim napíší dopis, samozřejmě v angličtině, nakreslí obrázky a pošlou případně hračku, se kterou si již nehrají a někomu jinému udělá radost. Vedly docela zajímavou debatu a přišly na to, že se vlastně mají velmi dobře, že jim nic nechybí. A divily se, že indické děti vypadají spokojeně a šťastně. Věřím, že tato spolupráce obohatí obě strany a naše děti si ponesou do života i úžasný pocit z toho někomu pomoct a udělat mu radost.

Také mám v Tadpatri dítě. A je určitě ještě hodně lidí, kteří si myslí, že když přidají svou kapku do oceánu, může to mít smysl.